Volit více hlasy nedělá voličům problém. V australském systému ovšem tápou

V reprezentativním průzkumu, jehož výsledky si můžete detailněji pročíst zde, jsme nechali více než 2000 lidí hlasovat šesti různými volebními metodami, které by se potenciálně mohly stát alternativou dvoukolového systému. V ulicích jsme oslovili 1253 lidí, kteří volili pomocí papírových volebních lístků. Dalších 912 voličů dostalo možnost volit online. Od běžných průzkumů veřejného mínění se ten náš lišil tím, že jsme respondentům umožnili dělat chyby. Lidé tím pádem odvolili stejně, jako by byli sami ve volební místnosti za plentou. Dozvěděli jsme se tak víc o tom, jak by různé volební metody fungovaly v praxi.¹

Graf výše ukazuje, kolik voličů v které metodě odevzdalo úplně neplatný hlas. Nejlépe dopadlo schvalovací hlasování, což je dáno tím, že téměř není možné v něm chybovat: jedinou možnou chybou je nevyplnit nic. Odevzdání platného hlasu však ještě neznamená, že lidé volili toho, koho chtěli. Mohli se splést, aniž by svůj hlas zneplatnili. Velmi dobře dopadla i metoda D21 s plusovými hlasy, kde platný hlas v průzkumu odevzdalo dokonce více lidí než ve volbě jedním hlasem.²

Největší problém lidem dělalo alternativní hlasování, často nazývané také jako australský systém. Metodou, která po voličích požaduje seřazení všech kandidátů, by nezvládlo odvolit asi 9 procent lidí. V posledních prezidentských volbách by to znamenalo, že by se nepočítalo skoro půl milionu hlasů! Ve skutečnosti v nich přitom bylo jen asi osm desetin procenta, tedy 44 tisíc neplatných hlasů.

Když se mluví o potřebné reformě volebního systému, australské hlasování se zvažuje snad nejčastěji. Někdy se ale zapomíná, jak komplikovaný je tento systém pro voliče. Při řazení devíti kandidátů se člověk splete snadno – například přeskočením některého čísla, či naopak umístěním dvou kandidátů na stejnou pozici. Nemluvě o tom, že povinnost seřadit i kandidáty, na které volič možná ani nemá názor, může některé lidi odradit od toho se o odvolení vůbec pokusit. Je přitom nutno dodat, že kdyby se volební systém doopravdy měnil, lidé by se s ním seznámili blíže než při průzkumu veřejného mínění, což by chybovost částečně snížilo. Počty neplatných hlasů v Austrálii (byť k těm přispívá i povinná volební účast) nám však ukazují, že přílišná složitost australského systému je problém, který se zavedením do praxe sám od sebe nezmizí. Problému s chybovostí by také pomohlo zavedení nepovinné varianty, kde voliči nemusí uvést všechny preference. U té však ještě více vynikají nedostatky této metody, která se svými výsledky často blíží metodě prvního v cíli (více se dočtete v našem srovnání metod).

Zároveň ale náš průzkum ukazuje, že vícehlasé volební metody stejný problém nemají. Úspěch voličů v odevzdání platného hlasu nebyl závislý na tom, kolik hlasů měli k dispozici. Jeden hlas, tři hlasy i neomezený počet hlasů dopadl z hlediska chybovosti dobře. D21 – Janečkovu metodu s plusovými hlasy by voliči zvládli bez zádrhelů. I ve variantě s minusovým hlasem bylo neplatných hlasů relativně málo, vyšší už byl ale podíl neplatných minusů. Zhruba 7,5 procenta lidí zaškrtla minusový hlas, i když na něj neměli nárok, protože udělili jen jeden plus. Minusy se poškrtaly i 11 procentům respondentů, kteří je přiřknuli více než jednomu kandidátovi. Jejich plusové hlasy se dostaly ke kandidátům, které chtěli volit, ve výsledku se však jejich volba započítala trochu jinak, než si přáli.

A jak na tom bylo známkování? Voličům v něm pomáhá, že nevyplnění kandidáti jsou automaticky vnímáni, jako by dostali nejhorší známku. Navíc pokud se někdo splete u jednoho kandidáta, jeho hodnocení těch ostatních se stále počítá. O neplatných hlasech se proto u známkování vůbec nebavíme. Nějakou chybu ale udělala 2,3 procenta voličů, z nichž 1,6 procent lidí dalo více známek jednomu kandidátovi. Dalších 0,7 procent tuto chybu udělalo hned u vícero kandidátů.

Co z toho všeho plyne? Voliči si nejlépe poradili s vícehlasými metodami a velký problém jim nedělalo ani známkování. Propadl ale australský systém, ve kterém by skoro desetina voličů nezvládla odevzdat platný hlas. To, jak voliči chybují, je přitom důležité hledisko ke zvážení, pokud přemýšlíme o změně volebního systému.

Další zajímavosti o tom, jak lidé používali vícehlasé volební metody, si můžete pročíst zde.

_____

¹ Průzkum realizovala agentura SC&C ve dnech 3.-13. 1. 2023. Výsledky uvedené v odkazovaném průzkumu byly převáženy tak, aby byly srovnatelné s výsledky prezidentských voleb, před nimiž došlo k výraznému posunu preferencí voličů. Pro účely tohoto článku data nebyla převážena, a volební výsledky se proto liší. Do dat je zahrnut Josef Středula, který z volby odstoupil krátce před prvním kolem. Výsledky volby jedním hlasem (FPTP) v datasetu užívaném v tomto článku: PP: 26,7 %; AB: 26,2 %; DN: 22,4 %; JB: 8,0 %; PF: 5,8 %;, MH: 4,0 %; JS: 2,5 %; KD: 2,4 %; TZ: 1,9 %.
² Rozdíl mezi metodami s nižším podílem neplatných hlasů nebyl na daném vzorku statisticky signifikantní. Znamená to, že jej nemůžeme zevšeobecnit na celou Českou republiku.

‍

‍

‍