Vše, co jste chtěli vědět o metodě D21 a báli jste se zeptat: Neplní cíle D21 lépe jiná metoda?

Systém prvního v cíli (FPTP)¹ přispívá k polarizaci elektorátu a nahrává strategickému hlasování, protože nás nutí zvolit si takového kandidáta, který má už sám o sobě značnou podporu. Dokonce se může stát, že zvítězí kandidát, kterého si většina voličů přeje ze všech úplně nejméně. Přitom ho pro volby zákonodárců používá asi třetina demokratického světa! To dvoukolový systém, který používáme v Česku pro senátní nebo prezidentské volby, některá úskalí FPTP změkčuje, úplně se jim ale nevyhýbá. I ve dvoukolovém systému hrozí brzká eliminace kandidátů, s nimiž by nakonec byla většina voličů nejspokojenější.² Organizace druhého kola je navíc drahá a spousta lidí se ho už neúčastní, což oslabuje legitimitu výsledků.

‍

Jak ale vybrat nástupce těchto systémů, jejichž slabiny už byly mnohokrát popsány?³  Leckteří odborníci upnuli své snahy k vytvoření systému, který by se vyhnul problémům nejčastěji užívaných většinových metod, a to obvykle tím, že voličům je umožněno vyjádřit své preference šířeji než volbou jediného kandidáta. Voliči v alternativních systémech užívají více hlasů, kandidáty řadí nebo známkují.

‍

Skeptici vůči D21 – Janečkově metodě se často ptají, zda stejných cílů, které sleduje D21, proto nelze lépe dosáhnout jiným volebním systémem. Daniel Prokop například navrhuje jako schůdnější variantu alternativní hlasování používané v Austrálii, v němž každý volič musí seřadit všechny kandidáty, nebo doplňkové hlasování, kde každý kromě své hlavní preference může vyjádřit i druhou, která se použije ve sčítání jako podklad pro “druhé kolo”.

‍

Nové volební metody většinou sledují podobný cíl: vyřešit problémy, které vytváří systém prvního v cíli. Jak ukazují naše průzkumy, ve většině případů z těchto alternativních metod dokonce vychází stejný vítěz. Přesto se ale liší a na výběru mezi nimi záleží. Vhled do této problematiky nabízí naše srovnání metod, které ilustruje slabé i silné stránky různých většinových volebních systémů. Proč prosazujeme právě D21 – Janečkovu metodu?

‍

Doplňkové hlasování sice řeší problém s nízkou účastí a vysokou cenou konání druhého kola, bariéry stojící před konsensuálními kandidáty s menším podílem prvních preferencí voličů však nesnižuje. Prvními hlasy tak může být do okamžitého druhého kola zvolen kandidát s nižší celkovou podporou, než má jiný kandidát při sečtení prvních a doplňkových hlasů. V Janečkově metodě oproti tomu mají všechny hlasy stejnou váhu. Volič proto není nucen přemýšlet strategicky.

‍

Nejčastěji zmiňovaným kandidátem na náhradu dvoukolového systému bývá alternativní hlasování. Pomineme-li teoretické slabiny popsané v našem článku srovnávajícím volební metody související s pomíjením dalších preferencí voličů úspěšných kandidátů, je jeho hlavním technickým problémem vysoká náročnost pro voliče. Například v Austrálii, kde je systém používán, musí voliči seřadit všechny kandidáty. Z našich průzkumů veřejného mínění ale plyne, že všechny kandidáty například do Senátu zná méně než polovina voličů, a tak by se lidé stejně museli řídit návody od politických stran. U nepovinné varianty systému přitom výrazně klesá jeho schopnost zvolit kandidáta maximalizujícího užitek.⁴ Výsledkem je tak místo konsensuální metody taková, která je ze všech nejblíže tolik kritizovanému systému prvního v cíli. Podobné riziko hrozí u systémů, které nabízí voličům možnost kandidáty známkovat. Upřímná volba se voliči nevyplatí a hlasovat strategicky je velmi snadné: stačí oblíbenému kandidátovi dát nejlepší známku a všem ostatním nejhorší, bez ohledu na reálné preference. Navíc se volič opět neobejde bez znalosti všech kandidátů.

‍

Poslední často skloňovanou alternativní metodou, která by mohla fungovat lépe než D21 – Janečkova metoda, je schvalovací hlasování. Systém, v němž voliči můžou schválit libovolný počet kandidátů, je Janečkově metodě nejbližší, a velmi podobné jsou i výsledky obou systémů. Schvalovací hlasování je nicméně ve srovnání s Janečkovou metodou o trochu náročnější na sčítání hlasů a hrozí v něm, že kandidáta s absolutní většinou předběhne takový, který je pro mnoho lidí “přijatelný”, ale přitom není pro voliče optimálním kandidátem. 

‍

Volební systém, který by byl jednoduchý a levný, a přitom zcela přesně překládal preference voličů do volebních výsledků, neexistuje, protože obě hodnoty si vzájemně odporují. Optimální volební systém proto nachází střední cestu mezi jednoduchostí a komplexností takovým způsobem, jako to činí Janečkova metoda.

______

1 Chytilek, R. et al. (2009). Volební systémy. Praha: Portál.
2 The Electoral Knowledge Network. Advantages and Disadvantages of Two-Round System. (TRS) http://aceproject.org/ace-en/topics/es/esd/esd01/esd01e/esd01e01
3 Např. Bowler, S., Farrell, D. M., & Pettitt, R. T. (2005). Expert opinion on electoral systems: So which electoral system is “best”? Journal of Elections, Public Opinion & Parties, 15(1), 3–19.
4 Kilgour, D. Marc, Jean-Charles Grégoire, a Angèle M. Foley (2020). „The Prevalence and Consequences of Ballot Truncation in Ranked-Choice Elections". Public Choice 184(1): 197–218.