Jak vést nemožné konverzace: Velmi praktický návod

Publikováno dne:

30.3.2020

Představte si, že jdete na návštěvu ke svému strýci, který volí naprosto odlišnou politickou stranu než vy. Když se během rodinného oběda stočí řeč k politice, pustíte se do rozhovoru? Zastávat odlišné názory v diskuzi, ať už jde o volbu prezidenta či témata jako migrace, globální oteplování či Evropská unie, může být často velmi náročné, a dokonce to občas vede k narušení vztahů. Například ve Spojených státech každý šestý Američan tvrdí, že se kvůli výsledku prezidentských voleb v roce 2016 přestal stýkat se svým příbuzným či přítelem. Z důvodu možného vyhrocení situace se lidé kontroverzním tématům raději úplně vyhýbají, tím se ale okrádají o možnost své vlastní názory revidovat, změnit, či se naučit dobře argumentovat. Neschopnost otevřít se názoru oponenta a díky tomu se přiblížit pravdě, může být pro naši společnost tragická.

Jak tedy vést tyto “nemožné konverzace”? Americký filozof Peter Boghossian přichází s pravidly pro lepší konverzaci, mezi nimiž jsou tyto čtyři tipy:

‍

1. Nebojme se zpochybnit vlastní názor

Efekt nazývaný iluze explanační hloubky, jenž popisuje lidskou tendenci předpokládat, že rozumíme složitým věcem mnohem lépe než ve skutečnosti, nás může učinit hluchými k názoru druhého. Proto je dobré nenechat se převálcovat vlastním sebevědomím, ale klást v konverzaci co nejdetailnější otázky jak sobě, tak svému konverzačnímu partnerovi. Takové otázky mohou dovést obě strany k zpochybnění jejich názoru, a tím zmírnit extrémní stanoviska.

‍

2. Dobré úmysly

Možná nás to překvapí, ale většina lidí nemá špatné úmysly, nýbrž chtějí pro sebe a ostatní to nejlepší. Jen jim často chybí dostatek informací. Vzpomeňme například na dobu, kdy lékaři pouštěli žilou. Dělali tak s dobrými úmysly, jen tehdy ještě nevěděli, že to lidem může velmi uškodit. I když se nám názor našeho oponenta nelíbí a možná nás dokonce pobuřuje, zkusme uznat, že má dobré úmysly. Učiníme-li tak, druhá strana pravděpodobně zmírní své extrémní názory a navíc se bude v konverzaci snažit našemu tvrzení dostát.

‍

3. Extremismus na naší straně

Nebojme se přiznat, že i na naší straně existují extrémisté a řekněme, proč se s nimi neztotožňujeme, proč nezastáváme stejné postoje. V momentě, kdy se vymezíme vůči extremistům, přestaneme být v očích svého názorového oponenta součástí skupiny jeho nepřátel, díky čemuž bude otevřenější vůči našim názorům.

‍

4. Společná řeč

Zkusme používat jazyk pro spolupráci. Místo „tvůj názor/tvé tvrzení“ použijme „tento názor/toto tvrzení“ a místo „ty/vy“ „my“. „Jak to víme? Proč se nad tím více nezamyslíme?“ Zároveň nezapomínejme v diskuzi mluvit o názorech, nikoliv o lidech, kteří je zastávají. Díky tomu nebude našemu oponentovi připadat, že na něj útočíme, a tak se místo na svou sebeobranu bude soustředit na naše argumenty.

A proč je tak důležité vést “nemožné konverzace”? Jak argumentoval již John Stuart Mill ve svém spise O Svobodě: ,,Jestli ztratíme tak důležitý prostředek pro jasné a živé pochopení pravdy, jako je nutnost ji vyargumentovat a bránit proti oponentům, ztratíme zároveň významnou část hodnoty oné pravdy, aniž bychom ji čímkoliv nahradili.”