Názor zakladatele Institutu H21 Karla Janečka na rozhodnutí Ústavního soudu

Navrhuji algoritmus, který se liší pouze v rozdělení zbylého počtu mandátů mezi jednotlivé kraje a který je v jistém smyslu matematicky optimální (a samozřejmě přináší správný počet mandátů pro každý kraj). Na nalezení shody nemají poslanci a senátoři moc času, a tak považuji návrh KDU-ČSL s mou úpravou za nyní nejlepší možné řešení. Dlouhodobě nejlepší řešení je volební systém D21 s efektem více hlasů, který je spravedlivý a mimo jiné přináší pozitivní předvolební kampaně.

‍

SHRNUTÍ NAVRHOVANÉ METODY

Výpočet mandátů navržený lidovci je jednoduchý a zachovává na republikové úrovni zásadu poměrnosti požadovanou Ústavním soudem. Každá strana či koalice, která přesáhne 5% klauzuli, získá takový počet mandátů, který matematicky optimálně odpovídá procentu hlasů.

Jednotlivým stranám se přidělí odpovídající počet mandátů podle příslušného podílu získaných hlasů (přesný poměr zaokrouhlený dolů). Již malý počet zbývajících mandátů zbylých po zaokrouhlení (v průměru počet stran, které překonali 5% klauzuli lomeno dvěma) se přirozeným způsobem rozdělí mezi strany s nejvíc přebývajícími hlasy.

Vzhledem k tomu, že je nutné, aby mandáty poslanců vycházely z jednotlivých krajů, je dále třeba určit, kolik která strana získá v daném kraji. V rámci krajů proto proběhne analogický poměrný výpočet jako na celorepublikové úrovni. Z důvodu velkého množství zaokrouhlení dolů ovšem zbyde mnohem více nerozdělených hlasů (v průměru počet krajů krát počet stran lomeno dvěma). Pravděpodobně více než čtvrtina mandátů tedy zůstane mezi kraji nerozdělena.

V následném rozdělení tohoto velkého zbytku mezi jednotlivé kraje se navržená metoda nechová optimálně. Chybějící mandáty se stranám přidělují v takových krajích, ve kterých strany vykazují nejvyšší zbytky po prvním krajovém rozdělení. Každá strana samozřejmě obdrží dorovnávací mandáty přesně v tolika krajích, kolik jí chybí do jejího již stanoveného počtu mandátů na celorepublikové úrovni.

Neoptimalita návrhu spočívá v tom, že není jasné, kolik mandátů připadne na daný kraj. Výsledek nemusí přesně odpovídat (a pravděpodobně ani nebude) počtu platných hlasů v jednotlivých krajích. Například v Praze by se v roce 2017 do Poslanecké sněmovny dostalo pouze 22 namísto (spravedlivého poměru) 24 kandidátů.

‍

VYLEPŠUJÍCÍ NÁVRH

Jak jsem již uvedl, můj algoritmus, který se liší pouze v rozdělení zbylého počtu mandátů mezi jednotlivé kraje, je v jistém smyslu matematicky optimální. Funguje následujícím způsobem - v každém kroku se za všechny strany a kraje vezme největší zbytek po prvním krajovém rozdělení. Pokud ani strana ani kraj odpovídající tomuto zbytku nenaplňují svou celkovou kvótu, tak se této straně přiřadí mandát v příslušném kraji. V opačném případě se najde další zbytek v pořadí. Tento proces se opakuje až do finálního rozdělení všech zbývajících mandátů.

‍