O křesle v Senátu může rozhodnout 81 hlasů i nevhodný volební systém

Když v jednom obvodě kandiduje vícero lidí, kteří si jsou blízko, současný systém voliče nutí si mezi nimi vybrat, což oslabuje oba dva. Tento fenomén nazýváme tříštěním hlasů. Příkladem je letošní situace v prostějovském senátním obvodě. Na volebních lístcích jsme viděli hned tři kandidáty, kteří reprezentovali strany zastoupené ve vládní koalici – ODS, KDU-ČSL a STAN. Dohromady vládní kandidáti získali přes 11 tisíc hlasů, zvlášť se ale všichni drželi těsně pod čtyři tisíce. Do druhého kola se tak těsně dostal společný kandidát SPD a Trikolory s kandidátem ANO. Dvoukolový systém pomohl kontroverznějšímu kandidátovi s koncentrovanou voličskou základnou, který triumfoval nad rozdělenou podporou koaličních stran. Je možné, že ani volba vícehlasou metodou D21 by vládním kandidátům k vítězství nad současným prostějovským primátorem nepomohla. Volební výsledky na předních příčkách a šance roztříštěných kandidátů by ale mnohem realističtěji odrážely vůli voličů.

‍

‍

Podobný scénář se udál i v senátním okrsku Břeclav. V tomto případě se na třetím a čtvrtém místě umístili dva vládní kandidáti (SPOLU a STAN). Efekt dvoukolového volebního systému způsobil, že náskok 81 hlasů stačil kandidátovi ANO na postup do druhého kola. Voliči vládních stran, kterých dohromady bylo více než voličů vítězného Róberta Šlachty, si tak v druhém kole vybírají mezi kandidátem Přísahy a ANO.

‍

‍

Obdobným způsobem tříštění hlasů vládních stran neprospělo obhajujícímu kandidátovi na Praze 8. Pirát Lukáš Wagenknecht skončil na třetím místě a druhé kolo mu tak uniklo o 120 hlasů, o které nedotáhnul kandidáta opozičního ANO. Na čtvrtém místě skončil kandidát TOP09. Můžeme se jen dohadovat, jestli by jeho voliči raději neviděli na druhém místě kandidáta ze stále ještě partnerské vládní strany. Dvoukolový systém vytváří prostředí, ve kterém voliči nemají dostatečný prostor na vyjádření svých celistvých preferencí.

Bylo by lépe, kdyby se ve zmíněných obvodech karty promíchaly a do druhého kola by prošli jiní kandidáti? Těžko říct. Poslední dny ukazují, že vládní koalice není žádný jednolitý celek, a o tom, jak vypadají skutečné preference voličů, se můžeme jen dohadovat. Současný volební systém nám o tom totiž dává pramálo informací. Pomáhá koncentrovaným uskupením, což nemusí vždy vést ke zvolení nejpřijatelnějších kandidátů. Druhé kolo mezi kandidáty, kteří jsou pro velkou část voličů oba zcela nepřijatelní, však nemůže vést k ničemu jinému než k voličské apatii a nízké volební účasti v druhém kole. Kdyby mohli voliči použít dva nebo tři hlasy, jak jim to umožňuje volební metoda D21, mohli by vyjádřit svůj detailnější názor. O tom, kdo zasedne v Senátu, by tak mnohem více rozhodovali lidé a méně často nahodilé brány druhého kola.

‍