Prezidentské volby ve Francii se blíží. Jakým systémem je prezident volen, a kteří kandidáti mají největší šance uspět?

Ještě když byla v roce 1958 vyhlášena Pátá Francouzská republika, byl Charles de Gaulle zvolen poměrně složitým volebním systémem. Prezidenta totiž vybíralo kolegium zhruba 80 000 volených představitelů (poslanců, senátorů, generálních rádců, starostů a zastupitelů v obecních radách). Prezident de Gaulle se však v roce 1962 zasadil o vyhlášení referenda, ve kterém Francouzi odhlasovali změnu ústavy tak, aby byl prezident volen ve všeobecných a přímých volbách. Tento systém byl následně využit poprvé roku 1965, kdy svůj mandát obhájil právě Charles de Gaulle. Od té doby byli tedy francouzští prezidenti voleni přímo na sedmileté funkční období. K výrazným změnám ve volebním systému nedošlo snad až do roku 2000, kdy bylo v referendu zkráceno funkční období prezidenta na 5 let. Volba probíhá dvoukolovým většinovým volebním systémem podobně jako v České republice. Pokud tedy žádný z kandidátů nezíská v prvním kole nadpoloviční většinu hlasů, koná se kolo druhé, kam postupují dva kandidáti s nejlepšími výsledky.

‍

Stávajícího prezidenta Macrona ohrožují především pravicoví kandidáti

Hlavním favoritem prezidentských voleb je bezpochyby úřadující prezident a předseda středového sociálně liberálního hnutí La République En Marche!Emmanuele Macron. Podle průzkumu serveru Politico by jej v prvním kole volila necelá čtvrtina francouzských voličů. Průzkumy mu tak dávají pohodlný 7% náskok před jeho největšími soupeři - předsedkyní nacionalistického Národního sdružení (Rassemblement national) Marine Le Penovou a Valérií Pécresseovou, kandidátkou středopravicově konzervativních Republikánů (Les Républicains). Obě političky se v současnosti těší podpoře asi 16–17 % Francouzů. A zatímco u republikánské kandidátky se jedná o jistě velmi uspokojivá procenta, neboť jde o největší podporu republikánského kandidáta od roku 2018, Marine Le Penová se svou současnou podporou jistě spokojená není. V průzkumech je jí totiž připisováno nejméně od regionálních voleb z června 2021, kdy se těšila 26% podpoře a v průzkumech překonávala i prezidenta Macrona. Jedním z pravděpodobných původců poklesu podpory Le Penové je lídr nově vzniklé konkurenční pravicové až krajně pravicové strany Znovudobytí! (Reconquête!) Éric Zemmour. Ten si prozatím drží podporu 14 % voličů.

‍

‍

Právě rivalita mezi Marine Le Penovou a Éricem Zemmourem je tím, co vnáší do letošních prezidentských voleb velký prvek napětí. Je pravděpodobné, že pokud by se významná část pravicových voličů nepřiklonila k Zemmourovi, byla by to právě Le Penová, kdo by měl největší šanci postoupit do druhého kola proti Macronovi. Ve Francii ale sílí názor, že jej Le Penová ovšem ve druhém kole nemá příliš šancí porazit. Kvůli tomu se čím dál častěji naopak skloňuje jméno jejího soka Zemmoura, který má podle některých analytiků více šancí oslovit také voliče z nižších společenských tříd a nevoliče. Ve prospěch kandidáta strany Znovudobytí! se v tomto smyslu nedávno vyjádřila dokonce i bývalá politička za Národní frontu a neteř Le Penové Marion Maréchalová. Z celého rozkolu mezi opozičními nacionalistickými kandidáty tak teoreticky mohou těžit vládní Republikáni a jejich kandidátka Pécresseová, která se rovněž těší vysoké a poměrně stabilní podpoře.

‍

Úřadující prezident má druhé kolo téměř jisté navzdory dlouhodobě klesající podpoře

Největší oblibě se těšil stávající prezident Emmanuele Macron na jaře 2018, kdy se v průzkumech pohyboval kolem 33 %. Od té doby však jeho podpora pomalým, ale soustavným tempem slábne. Přesto je nanejvýš pravděpodobné, že mu stávající přízeň 26 % voličů bude stačit k postupu do druhého kola prezidentské volby. Ani tak by však neměl Macron finální část kampaně podceňovat. Vzpomeňme si totiž na volby z dubna roku 2017, kdy se ještě v lednu Macron pohyboval až na třetím místě, avšak následně první kolo vyhrál a ve druhém kole porazil Marine Le Penovou, která si v průzkumech držela největší podporu ještě měsíc před volbami. Otázkou letošních voleb však zatím zůstává, kdo bude Macronovým hlavním vyzyvatelem a zda dokáže sjednotit jeho odpůrce. Podle dosavadních průzkumů to tak prozatím nevypadá, ovšem teoretická šance zde určitě je. S Macronovou politikou totiž podle dat nesouhlasí okolo 50 % Francouzů.

‍

Francouzská levice je roztříštěná a ztrácí

Nanejvýš pravděpodobné však je, že ať už nakonec Macrona vyzve ve druhém kole kdokoliv, bude to kandidát některé z pravicových stran. Jediným dalším výrazným kandidátem s poměrně stabilní podporou je zakladatel krajně levicové strany La France Insoumise (do češtiny nejčastěji překládané jako Nepoddajná Francie) Jean-Luc Mélenchon. Ten se těšil největší podpoře v roce 2017, od té doby nicméně ztrácí. Jeho podpora se však dlouhodobě stabilizovala okolo 10 % a je tak největším favoritem francouzské levice.

‍

‍

Rozdíly mezi dalšími kandidáty jsou již zanedbatelné a jejich podpora se podle jednotlivých průzkumů dosti proměňuje. Se zhruba 5% podporou voličů tak může počítat poslanec Evropského parlamentu za francouzskou Stranu Zelených (Europe Écologie – Les Vert) Yannick Jadot. Podobné podpoře mezi 3–5 % se těší také bývalá francouzská ministryně spravedlnosti z éry Françoise Hollanda Christiane Taubiraová, která je členkou Radikální strany levice (Parti radical de gauche) a také členka Socialistů (Parti socialiste) Anne Hidalgová. Méně než 3% podpoře se momentálně těší celá řada dalších kandidátů, mezi nimiž nechybí neúspěšný prezidentský kandidát z let 2012 a 2017 Nicolas Dupont-Aignan, předseda francouzských komunistů Fabien Roussel či bývalý ministr průmyslu Arnoud Montebourg. Další kandidáti mají již jen zcela mizivé šance dosáhnout v letošních volbách většího úspěchu, neboť se jejich podpora pohybuje do 1 %.