Proč je tak málo žen ve Sněmovně? Máme pro vás přehledná data

Český odborný Politologický časopis věnoval loňským volbám celé jedno číslo, které právě vyšlo. Přečíst si v něm můžete i náš příspěvek, v němž jsme analyzovali právě preferenční hlasování a hlavně jeho dopad na zastoupení žen. Pojďte se s námi podívat, na co jsme přišli.

‍

‍

Abychom zjistili, co vedlo voliče v průběhu času ke kroužkování, zkoumali jsme všech osm voleb do Sněmovny, které se v samostatné České republice odehrály. Potvrdili jsme si tak, že voliči používají preferenční hlasy k podpoře stranických lídrů, kandidátů na prvních místech listiny a vzdělanějších kandidátů: čím víc ověšený tituly, tím lépe.

Na loňských volbách jsme nemohli přehlédnout, že kroužkovali hlavně voliči dvou předvolebních koalic. Preferenčními hlasy hlavně vybírali svou bližší stranu v rámci koalice. Úspěšnou kandidaturu v koalici jsme zaznamenali v české politice už v roce 2002, kdy společně kandidovaly KDU-ČSL a US-DEU. I tehdy bylo rozdaných více preferenčních hlasů, i když jen asi z třetiny tolik co o 19 let později.

Loňský boom kroužkování byl pro strany tak trochu čára přes rozpočet. V českém volebním systému totiž pro přeskočení na kandidátce stačí kroužek jen od pěti procent voličů celé kandidátní listiny. Když tak kandidují dvě strany na jedné listině a kroužkuje aspoň každý dvacátý, má systém silný většinový efekt. Tak, jak jsme to viděli v případě Pirátů a Starostů, kde Starostové získali jen asi dvě třetiny kroužků, ale za ně 90 procent křesel.

Další viditelný efekt mělo kroužkování právě na zastoupení žen. Ve sněmovně jich teď sedí padesát. Z toho třináct z nich vykroužkovali ke křeslu sami voliči. Když jsme odfiltrovali další možné faktory, jako je třeba vzdělání a předchozí sněmovní zkušenost, zjistili jsme, že ženské kandidátky získávaly v průměru o šest desetin procentního bodu podpory voličů víc než mužští kandidáti. To vůbec není málo, vezmeme-li v úvahu, že průměrného kandidáta bez ohledu na pohlaví kroužkovalo 2,6 % voličů jeho kandidátky. Voliči zkrátka do ženské reprezentace v politice loni kroužkováním zasáhli opravdu výrazně.

Jak je tedy možné, že voliči preferují ženy, ale přesto jsou tři čtvrtiny poslanců muži? Kdo straní mužům? Strany, které je umisťují na přední příčky kandidátek a nevolitelná místa vyplňují ženami? Naše analýza tuhle domněnku nepotvrdila. Když jsme do rovnice přidali ještě vzdělání a předchozí politické zkušenosti, rozdíl byl nulový.

Kámen úrazu vězí v tom, že ženy na kandidátkách prostě vůbec nejsou. Část viny snad můžeme připisovat politickým stranám. Politologové však vidí hlavní příčinu v obecných společenských faktorech. Ženy se do politiky příliš nehrnou: často samy sebe považují za nedostatečně schopné. Navíc častěji než muži pečují o rodinu, a mají tak méně času na budování neformálních stranických vztahů, které později platí za vstupenku do vysoké politiky. Posílení ženské reprezentace tak bude ještě běh na dlouhou trať. Buď musí strany ženy cílevědomě shánět a motivovat ke kandidatuře, nebo se v našem systému můžou o změnu postarat i voliči. Tak, jak je k tomu před minulými volbami pobídla iniciativa Zakroužkuj ženu.

Mimochodem, vliv občanských hnutí naše studie sice nemohla přímo změřit, protože neexistují data o tom, podle čeho přesně se voliči rozhodovali. Výsledky nám ale dávají jistá vodítka, že lidé se při kroužkování řídí i doporučeními od různých nestranických aktérů. Například v roce 2010 veřejný prostor zasáhla iniciativa Defenestrace 2010 radící lidem, aby kroužkovali, na radu Járy Cimrmana, “ty dole”. A být na posledním místě skutečně kandidátům toho roku poprvé v historii pomáhalo. Není proto od věci předpokládat, že stejný efekt potkal i loňské volby. Ke kroužkování v rámci koalic vybízel třeba Milion chvilek pro demokracii, a ženám k úspěchu pravděpodobně dopomohla právě iniciativa Zakroužkuj ženu.

Existovat ale musely i další příčiny. Ženy měly totiž proti mužům navrch hned ve čtyřech ze sedmi předchozích voleb. Těžko říct, zda voliči považují ženy za lepší političky, nebo prostě chtějí vykompenzovat jejich nedostatek na stranických kandidátkách. Výzkum dále například naznačuje, že pro reprezentaci žen je dobré, když mají voliči více, ale omezený počet hlasů, kroužků. Právě tak funguje český systém. I ten může přispívat k tomu, že voliči v Česku zaujatí proti ženám nejsou, i když světové výzkumy v minulosti ukazovaly, že mužští kandidáti mají u voličů navrch.

Co dalšího z toho ještě vyplývá? Kroužkování se stává důležitým nástrojem voličů, který rozhoduje volby. Náš systém je nastavený tak, že když se i menší skupina rozhodne cíleně kroužkovat, dosáhne velké změny.