Zítra od 9:00 se má na plénu Poslanecké sněmovny probírat vládní návrh změny zákona o České televizi a Českém rozhlase. Vedle diskutovaného zvýšení poplatků skrývá pro veřejnoprávní média nový, unikátní úkol, a to přispívat
„k postupu proti dezinformacím při respektování svobody slova“.
Taková změna, ač snad vedena dobrým úmyslem, by byla pro veřejnoprávní televizi a rozhlas danajským darem, ne-li dýkou do zad. Apelujeme na poslance a poslankyně, aby byl ,,postup proti dezinformacím” z návrhu zákona vynechán z následujících důvodů:
- Český právní řád nezná pojem ,,dezinformace”. Jedná se o pojem vágní a špatně definovaný, pod kterým si navíc každý, a zejména na politické scéně, představuje něco jiného, zpravidla i každý přehnaný výkřik oponenta. Dále není vůbec jasné, co by veřejnoprávní média při “postupu proti dezinformacím” měla přesně dělat. Na tuto skutečnost již dříve upozornila Legislativní rada vlády.
- Zmatení ohledně významu pojmu je zřejmé již ze samotného odůvodnění této pasáže. V jedné větě se píše, že dezinformace jsou ,,záměrně nepravdivé informace šířené s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory”, aby se ve větě následující napsalo, že dezinformace ,,cíleně mísí pravdu s konspiracemi” a dále významově těžko uchopitelným spojením že dezinformace ,,šíří chaos a nenávist” uvedl jejich údajný důsledek. Má tedy veřejnoprávní médium nějak postupovat proti jevům, které šíří chaos?
- Obtíže autorů definičně uchopit pojem ,,dezinformace” vede k nejasnosti ohledně toho, co by se nově po ČT a ČRo mohlo chtít. Legislativní rada vlády například poznamenala, že s novým úkolem by přibyla i povinnost aktivně dezinformace vyhledávat. Jak, pokud zákon neurčuje, co dezinformace jsou? Na významu pojmu nepanuje shoda ani v obecné, ani v odborné veřejnosti.
- V odůvodnění novely se z definičních kritérií pojmu ,,dezinformace” vytratily dvě důležité podmínky: 1) záměr způsobit vážnou újmu; tento tradičně v judikatuře stabilizovaný rys verbálního zločinu se nyní má rozmělnit na pouhý záměr ovlivnit rozhodování a názory; 2) nepřátelský a organizovaný původce– v novele se o povaze původce nedozvídáme vůbec, čili nemusí jít o Rusko či jiného agresora nebo domácí extremistické skupiny, ale ,,pachatelem dezinformace” může být kdokoliv.
- Absence kritéria ad 1) zásadně ředí závažnost jevu, a to do neakceptovatelné míry. Nemyslíme si, že by nás měla veřejnoprávní média aktivně chránit před těmi, jež se snaží pouze ovlivnit naše rozhodování či názor, pokud zde není jasná a přítomná újma. Obáváme se dále, že jde o zřejmý projev paternalismu, jenž veřejnoprávním médiím jedině uškodí.
- Absence kritéria 2) způsobí, že se veřejnoprávní média budou politizovat. Dnes je běžné, že se političtí hráči navzájem označují za lháře a dezinformátory1, a to i v případech, kdy jde pouze o nepřesná tvrzení, hyperboly, hodnotové soudy, atd. Návrh tlačí veřejnoprávní média do politické arény, kde si budou muset vybírat, čím se zabývat a čím ne. A zde hrozí, že se projeví osobní politické zkreslení jednotlivých žurnalistů nebo médií.
- Novela také propojuje ČT a ČRo se státními aktéry, čímž podemílá zásadní roli veřejnoprávních médií coby hlídacího psa, jenž si k aktivitám státu má držet kritický distanc. Při představování navrhované změny ministr Ivan Bartoš prohlásil, že by média nově mohla ,,spolupracovat s ministerstvem školství, v oblasti strategické komunikace s ministerstvem zahraničí nebo Centrem pro hybridní hrozby ministerstva vnitra.” To je krátkozraké, znamená to, že by veřejnoprávní média nemohla podrobit strategickou komunikaci státu objektivní kritice. Nejenže to ohrožuje jejich nezávislou úlohu, ale ztrátou zpětné vazby i samotnou schopnost státu dobře strategicky komunikovat. Novela tak v určitém smyslu ohrožuje bezpečnost státu.
Výše zmíněné nás vede k závěru, že návrh změny zákona o ČT a ČRo má potenciál poškodit důvěru k veřejnoprávním médiím a paradoxně ublížit informačnímu prostoru a jeho kultuře v naší zemi. Z těchto důvodů důrazně odmítáme navrhovanou změnu a pevně doufáme, že ji odmítnou i zákonodárci. Za platformu SvobodaSlova.Online
Adam Růžička
Jan Hořeňovský
Oldřich Kužílek
Naše stanovisko si můžete stáhnout v PDF ZDE
