Demokracie a svoboda
Ve světle nedávného zadržení zakladatele Telegramu Pavla Durova či zablokování účtů brazilských uživatelů platformy X...
Přečíst článek ...
Volby do Senátu patří dlouhodobě k těm s nejnižší účastí. Nezřídka se tak objevují hlasy, zda Senát opravdu potřebujeme a zda mají senátoři dostatečně silný mandát, když se na jejich volbě podílí jen malá část společnosti. Tyto hlasy přitom slýcháme nejen v hospodských diskuzích, ale také z nejvyšších pater české politické scény. Třeba prezident Miloš Zeman označil Senát za zbytečnou instituci a dobře placené odkladiště neúspěšných politiků.
Pozice Senátu v českém ústavním pořádku však rozhodně zbytečná není. Přesto nelze tvrdit, že by diskuze o slabém mandátu senátorů a senátorek byla zcela mimo mísu. Zatímco v prvním kole voleb se účast voličů dlouhodobě pohybuje mezi 30 a 45 procenty, což není sice ideální, ale ani nijak závratně nízké číslo, ve druhém kole to bývá necelá polovina polovina tohoto čísla. V tomto ohledu si Senát vede jen lehce hůře, než o něco atraktivnější komunální volby. Výrazně horší účast však již tradičně provází druhá kola senátních voleb. Ta od roku 2008 víceméně soustavně klesala a dlouhodobě se pohybuje mezi pouhými 15 a 20 procenty. Chyba však nemusí být v samotné instituci Senátu. Například v průzkumech důvěry ústavním institucím si Senát vede poměrně dobře.2 Dokonce o něco lépe než další vrcholné instituce jako prezident, vláda či dolní komora. Proč tedy lidé nevěnují větší pozornost volbě svých senátorů a senátorek, kterým obecně důvěřují?
Na vině může být samotný dvoukolový volební systém. Dvoukolová volba je totiž nepraktická hned v několika aspektech. V první řadě jsou dvoukolové volby časově náročné. O tom svědčí poměrně slušná volební účast v prvních kolech, avšak veliký pokles pro kola druhá, která se konají o týden později (v případě prezidentských voleb, kde je tento systém také využíván, o dva týdny později. Při nich navíc lidé před druhým kolem ani neobrdží připomenutí v podobě volebních lístků ve svých poštovních schránkách).
Je pravděpodobné, že vzhledem k tomu, že se volby konají vždy v pátek a sobotu, nejsou jednoduše občané ochotni obětovat svátku demokracie dva víkendy po sobě. S ohledem na to, že se třetina senátorů volí každé dva roky, se navíc Senátní dvoukolové volby často spojují s dalšími volbami. Jako třeba letos, kdy se volilo zároveň také do zastupitelstev obcí. Jenže komunální volby jsou jednokolové, jelikož se zde využívá systém poměrný. I proto je motivace přijít k volbám také druhý týden výrazně nižší, protože volba je už limitovaná na Senát, respektive na duel dvou postupivších kandidátů.
Dvoukolové volby jsou zároveň poměrně nákladné, jelikož je třeba zajistit provoz volebních místností, volební komisi a tisk volebních lístků hned dvakrát. Jen samotná odměna pro každou volební komisi přitom činí zhruba 10 tisíc korun, což dělá v celkové sumě asi 45 milionů korun. A to všechno pro méně než 20 % účastnících se voličů.
A navíc používaný dvoukolový systém absolutní většiny ve druhém kole posiluje polarizaci soutěže mezi kandidáty a v prvním kole může vést ke tříštění hlasů. To se koneckonců letos ukázalo v Karlovarském kraji. Dosavadní místopředseda Senátu Jan Horník zde nejen neobhájil svůj senátorský mandát, ale ani nepostoupil do druhého kola. Vnitrostranickým bojem v tomto případě totiž nastala situace, kdy ve stejném obvodě kandidoval i další, poměrně oblíbený politik, hejtman Petr Kulhánek. Ten je na krajské úrovni rovněž zvolen za hnutí STAN stejně jako Horník. Soupeření o hlasy podobných voličů tak očekávatelně vedlo k tříštění hlasů a nakonec do druhého kola nepostoupil ani jeden z nich. Místo toho slavily úspěch kandidátky za hnutí ANO a SPD.
Třeba neúspěšný kandidát a známý žokej Josef Váňa letos po prohraném prvním kole voleb prohlásil, že druhé kolo senátních voleb je zbytečné otravování lidí a vyhazování peněz.3 Jakým systémem však stávající dvoukolovou volbu nahradit? Nejhojněji využívaným jednokolovým systémem je systém relativní většiny. Někdy se mu také říká systém prvního v cíli. V něm jednoduše vítězí ten kandidát, který získal nejvíce hlasů. A není tak nutné vůbec přemýšlet nad nějakým druhým kolem. Jeho využití v senátní volbách by si přál třeba i předseda hnutí ANO Andrej Babiš.4 Tento systém je však odborníky poprávu často kritizován. Je totiž rovněž velmi náchylný k tříštění hlasů a zvyšuje šance politiků, kteří se něčím výrazně odlišují od ostatních - může se tudíž jednat o polarizující až extremistické kandidáty. Navíc by pravděpodobně neobstál proti argumentu o slabém mandátu senátorů. Vítěznému kandidátovi v takovém systému stačí teoreticky získat jen něco málo přes 10 % hlasů. A mohlo by se tedy stát, že takto uspěje kandidát, kterého si vlastně 80 % voličů nepřeje. Takový systém by totiž výrazně napomáhal populistickým, kteří štěpí společnost.
Senát jakožto pojistka demokracie potřebuje především konsensuální, nikoliv kontroverzní, politiky a političky. V tomto ohledu by systém relativní většiny by horní komoře parlamentu příliš neprospěl. Rozumnou alternativou by byla volební metoda D21. Ta je jednokolová a tudíž řeší základní problémy spojené se dvěma koly. Volič navíc disponuje více hlasy, kterými může (ale nemusí) hlasovat pro více kandidátů. Tento efekt více hlasů přirozeně napomáhá zvolení kandidátů, kteří jsou konsenzuální a nesnaží se společnost rozštěpit na nesmiřitelné tábory. Navíc vede k větší spokojenosti s výsledky voleb.
Metodou D21 by voliči mohli označit více kandidátů a nedocházelo by proto k tříštění hlasů. A tak by nebylo defektem, kdyby své hlasy voliči věnovali jak panu Horníkovi, tak panu Kulhánkovi. My oběma pánům sice nemůžeme slíbit, že by se metodou D21 do Senátu dostali, jejich podobnost pro voliče by ale nebyla překážkou. Naopak by jim své druhé nebo třetí hlasy možná věnovali také voliči některých konkurenčních kandidátů.
Ušetření nákladů za druhé kolo, vyšší účast při rozhodování a tedy i silnější mandát od občanů pro vítězného senátora či senátorku, zabránění tříštění hlasů a vítězství konsenzuálních kandidátů, kteří společnost spíše spojují, nežli rozdělují. To jsou dobré důvody, kvůli kterým stojí za to se nad změnou zamýšlet. Na volebním systému totiž záleží.
Zajímá vás, jak by metoda D21 fungovala ve volbách do Senátu? Podívejte se na simulace voleb, které jsme v minulosti provedli https://www.ih21.org/pruzkumy-a-analyzy/simulovane-volby-metodou-d21
_____
1https://www.youtube.com/watch?v=6d4evX2eBVk
3 https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zokej-josef-vana-volby-senat-prohra-rozhovor_2209250700_pik
Copyright © 2022 Institute H21 z.ú. - Všechna práva vyhrazena.
Design a webové stránky vytvořil Pavel Švejda