Analýza: Hodlá WHO mluvit státům do boje s dezinformacemi?

Revize MZP probíhá paralelně s vyjednáváním „pandemické úmluvy“ a jednání o obou textech probíhají koordinovaně. Návrh Pandemické úmluvy a aktuálně revidované MZP analyzujeme v Institutu H21 v rámci naší dlouhodobé činnosti týkající se svobody projevu. Uvědomujeme si, že jsou aktuálně k dispozici pouze pracovní návrhy, ke kterým se navíc sešlo velké množství pozměňovacích návrhů, takže nejde o textace konečné. O finálním textu mají členské státy hlasovat až na přelomu května a června tohoto roku, a to na 77. Světovém zdravotnickém shromáždění v Ženevě. Také si uvědomujeme, že tyto mezinárodní smlouvy obsahují i zcela smysluplné části (př. sdílení informací o léčivech a jejich aktuálních zásobách, mezinárodní pomoc a solidarita mezi státy, zajištění dostatečných výrobních kapacit či důraz na ochranu pracovníků ve zdravotnictví), které by obecně dávalo smysl kodifikovat.

V čem spatřujeme problém?

Z pohledu ochrany základních práv zde však spatřujeme potenciálně velmi problematické aspekty, na které je třeba veřejnost upozornit. Je udivující, že přestože se jedná o podstatné téma, které se v případě vypuknutí pandemie bezprostředně dotýká každého člověka, není toto téma součástí veřejné diskuse, není s veřejností, ba ani na univerzitách či v národních parlamentech, řádně a transparentně diskutováno. Jsme toho názoru, že lidé mají právo být o těchto tendencích komplexně a včas informováni, aby vůbec měli možnost vytvořit si svůj vlastní názor. Naše obava a nedůvěra vychází také ze skutečnosti, že WHO je pod silným vlivem autokratických a totalitních režimů. Nejde navíc zapomenout na problematické působení této organizace během nedávné pandemie Covid-19 (jinak řečeno “čínské chřipky”, kdy v tomto případě došlo pod vlivem Čínské lidové republiky mj. k tomu, že se začal u nemoci užívat zcela neutrální název namísto označení podle místa prvotního výskytu, srov. španělská chřipka, asijská chřipka či hongkongská chřipka), a to například preferováním spíše čínského pohledu na původ a řešení pandemie.

Pochybnosti vyvstávají již při samotném řízení a financování WHO. Polovinu rozpočtu WHO totiž tvoří příjmy z příspěvků soukromých nadací a průmyslových podniků, a i zde je značný vliv Číny. Abychom mohli vyvrátit jakékoliv pochybnosti o závislosti WHO, musíme přesně vědět, kdo ji řídí a financuje.

Prvotní draft těchto regulací navíc obsahoval mnoho extrémně problematických ustanovení, z nichž některé byly naštěstí z nejnovějšího návrhu vypuštěny. Zde je namístě dodat, že 16 členských států podalo více než 300 pozměňovacích návrhů, které se týkají změny více než 33 z 66 článků MZP. Navrženo navíc bylo 6 nových článků a dvě přílohy. Nejzávažnější byl v tomto kontextu původní návrh znění čl. 13a) Pandemické úmluvy, kterým se WHO prohlašovala za obecný řídící a koordinační orgán mezinárodní reakce v oblasti veřejného zdraví, tento článek však již byl z aktuálního znění vypuštěn. Šlo patrně o snahu o rozšiřování pravomocí WHO, které by však bylo nad rámec ryze poradního charakteru dosavadní činnosti této organizace.

V současné podobě návrhu považujeme z pohledu svobody projevu za nejproblematičtější především ustanovení Čl. 18 Pandemické úmluvy (jehož originální znění si můžete přečíst níže).
‍

Představuje článek 18. riziko?

Článek 18. Pandemické úmluvy obsahuje povinnost států bojovat proti tzv. „dezinformacím“ a „infodemii“, tedy stavu, kdy je při vypuknutí nemoci příliš mnoho informací, včetně těch “nepravdivých” a zavádějících. Vysoká obecnost a vágnost tohoto ustanovení s sebou přináší určitá rizika zneužití, a to jak z pohledu právního, tak politického. WHO například zakotvuje provádění pravidelných analýz a mechanismus “sociálního naslouchání”. Nástrojem, který k tomu má k dispozici, je platforma EARS (Early AI – supported Response with Social listening tool) vyvinutá během pandemie Covidu-19, jejímž cílem je identifikovat výskyt dezinformací a posílit důvěru veřejnosti ve zdravotnická zařízení. Otázkou zůstává, jakou má WHO motivaci zasahovat do svobody projevu a řízení dezinformací členských států a jejich občanů. Odpovědí však nyní mohou být pouze domněnky a spekulace. V kontextu nepříliš dobře zvládnuté pandemie Covidu-19 lze kriticky uvažovat nad snahou WHO v co největší možné míře organizovat řízení pandemie, a to včetně toho, jaké informace o ní lidé šíří v informačním prostoru.

V případě schválení současného znění se domníváme, že ačkoliv jsou právně fakticky nevymahatelné, tak jsou závazky vyplývající z Pandemické úmluvy a MZP potenciálně politicky zneužitelné na domácí politické sféře – tzn. mohou být rétoricky použity politiky k prosazování např. „zákona proti dezinformacím“ s argumentací, že se k takovému kroku ČR zavázala dle mezinárodního práva. Takovýto závazek přitom z čl. 18 sám o sobě nevyplývá, neboť toto ustanovení může být bez problému interpretováno i způsobem, že je současný český právní řád zcela dostatečný. Tento poznatek však vůbec nemusí do české veřejné diskuse prosáknout.  

V budoucích týdnech budeme také analyzovat vztah tohoto článku k evropskému právu, konkrétně k nařízení o digitálních službách (DSA) a jeho mechanismů potírání dezinformací, jako jsou například krizové protokoly. Obáváme se také nekritického přebírání pozic WHO ze strany EU a obecně zvyšujícího se vlivu této mezinárodní organizace na evropské orgány.

V neposlední řadě se domníváme, že půjde o velmi silné gesto směrem k soukromým platformám k nekritické konformitě s názory WHO. Tento jev šlo již sledovat během minulé pandemie například ve vztahu WHO a platformy YouTube, kdy tato platforma v podstatě automaticky omezovala obsah, který byl v nesouladu s jakýmkoli oficiálním názorem WHO. Obáváme se, že případné legislativní ukotvení by tento trend pouze prohloubilo a vyvinulo na platformy o to větší neformální tlak.

Na závěr jsme přesvědčeni, že omezování toku informací ze strany mezinárodních organizací nemůže vést k prohloubení důvěry v tyto organizace, ba spíše naopak. Dává-li si WHO za cíl těchto změn zvýšení důvěry v sebe sama, je evidentní, že kroky, které aktuálně přijímá, k naplnění takového cíle vést nemohou.
‍

Závěr

Přestože tyto dokumenty budou předmětem našich dalších analýz, lze již nyní konstatovat, že pokud nebude vypuštěn či výrazně upraven čl. 18 Pandemické úmluvy, doporučovali bychom tyto úmluvy buď nepřijmout, nebo k problematickým ustanovením podat výhrady dle mezinárodního práva (bude-li to možné, neboť právo členských států vznášet proti jednotlivým ustanovením Pandemické úmluvy výhrady není prozatím v textech zcela jasně zakotveno). Také se domníváme, že o této věci by měla proběhnout větší celospolečenská diskuse, která bude reflektovat i další části těchto legislativních změn, a také činnost WHO během pandemie Covid-19 a případný a dost možná až příliš silný vliv Čínské lidové republiky na rozhodování v rámci této organizace. Bez takové diskuze je totiž poněkud ohrožena legitimita celého tohoto mezinárodního projektu.

Textace návrhu čl. 18 (Nejaktuálnější znění návrhu Pandemické úmluvy, které bude pravděpodobně ještě značně pozměněno, pochází ze dne 2. 6. 2023)

1. The Parties shall strengthen science, public health and pandemic literacy in the population, as well as access to information on pandemics and their effects and drivers, combat the infodemic, and tackle false, misleading, misinformation or disinformation, including through the promotion of international cooperation. In that regard, each Party shall:

a) promote and facilitate, in accordance with national approaches, laws and regulations, the development and implementation of risk communication, community engagement, infodemic management, and educational and public awareness programmes on pandemics and their effects, in a way that is broadly accessible;

b) conduct regular community outreach, social listening, and periodic analysis and consultations with civil society organizations and media outlets in order to identify the prevalence and profiles of misinformation, which will contribute to design communications and messaging strategies for the public to counteract misinformation, disinformation and false news, thereby strengthening public trust and promoting adherence to public health and social measures;

c) promote communications on scientific, engineering and technological advances that are relevant to the development and implementation of national and international rules and guidelines for pandemic prevention, preparedness, response and recovery of health systems, based on science and available evidence, when appropriate; and

d) take effective measures to increase digital health literacy among the public and within the health sector through education and meaningful engagement, including with clinicians, health sector stakeholders and decision-makers, to foster trust.

2. The Parties shall, as appropriate, conduct research and inform policies on factors that hinder adherence to public health and social measures in a pandemic, including confidence, the uptake of and demand for vaccines, the use of appropriate therapeutics, the use of non-pharmaceutical interventions, and trust in science and government institutions.

3. The Parties shall promote a science and evidence-informed approach to effective and timely risk assessment, mindful of the uncertainty and the evolving nature of data and evidence during a pandemic, when communicating such risks to the public.

Aktuální znění návrhu je dostupné také ZDE.

____________

[1] 4.3.2024 jsme v textu opravili terminologickou záměnu Pandemické úmluvy a Mezinárodních zdravotnických předpisů.

‍